Medvědi jsou, zejména co se hmotnosti týče, jedni z největších žijících suchozemských predátorů planety. V čele mezi všemi druhy se umístil medvěd lední, který dosahuje až čtyřikrát větší hmotnosti než lev. Co se týče velikosti a fyzické síly, v těsném závěsu se nacházejí medvěd grizzly a medvěd kodiak , poddruhy medvěda hnědého Ovšem krokodýl mořský, který se rovněž živí potravou pocházející ze souše, může dosahovat ještě větší hmotnosti než medvěd lední. Z hlediska vývoje života na Zemi tento primát patří obřím teropodním dinosaurům, dosahujícím zhruba desetinásobné hmotnosti.

Parametry, rozměry. Hlava

Hlava je relativně menší, avšak delší než hlavy většiny medvědů. Předozadní délka lebky samce je 353–412 mm, samice 311–380 mm. Krk je protáhlý. Oblé uši jsou v poměru k hlavě malé, při nízkých teplotách jsou tedy lépe chráněné před mrazem. Oči má malé, tmavě hnědé až černé. Mírně prohnutý černý čenich medvěda ledního je za jasného dne viditelný dalekohledem až na vzdálenost několika kilometrů. Uvádí se, že medvědi číhající na tuleně si v některých případech čenich zakrývají přední tlapou, aby je neprozradil. Patrně se však jedná o obecně rozšířený mýtus, který nebyl vědeckými pozorováními potvrzen

Tělo

Tělo medvěda ledního je velké a podsadité, podobné medvědovi hnědému. Největší jedinci mohou dorůst dvojnásobku až trojnásobku velikosti medvěda baribala.

Ocas medvěda ledního je velmi krátký, obvykle 7–15 cm, výjimečně až 21 cm. Neplní žádnou důležitější funkci, kromě toho, že udržuje zadní část v teple. V kohoutku může dospělý medvěd měřit až 1,6 metru. Stojí-li na zadních nohou, měří okolo 2,4–3,3 metru. Dospělý samec dosahuje hmotnosti 300–800 kg a délky těla 2–2,7 metru (počítaje od nosu po špičku ocasu), ve výjimečných případech až tří metrů. Samice je výrazně menší, váží zhruba 150–350 kg (v březosti až 500 kg) a její tělo nebývá delší než dva metry. Hmotnost se dosti liší mezi různými populacemi a u konkrétních jedinců značně kolísá i v průběhu roku. Medvědí tělo rychle spaluje energii a už za pouhý týden může šelma přijít o více než 10 % hmotnosti (medvěd spaluje až 12 325 kalorií denně, a to i navzdory tomu, že se snaží co nejvíce odpočívat). Samci tak nejčastěji váží mezi 390 a 650 kg, samice většinou 200 až 260 kg. Z těchto údajů vyplývá, že medvěd lední je jedním z nejpatrnějších v otázce pohlavního dimorfismu u savců, ale ještě markantnější velikostní rozdíly nalezneme u rypouše sloního, kde samec může vážit i desetinásobek samice.

Údajně doposud největší exemplář, samec s hmotností 1002 kilogramů, byl nalezen a zastřelen v Kotzebueově zálivu na západním pobřeží Aljašky v roce 1960. Stál-li by tento medvěd na zadních nohou, vysoký by byl kolem 3,5 metru (možná až 3,65 m). Tento exemplář je nyní vystaven na letišti v Anchorage. O hmotnosti až 1000 kg zcela vykrmeného medvěda před obdobím klidu píše i německý zoolog Josef H. Reichholf.

Dostupné údaje získané ze studií naznačují, že druh nyní nedosahuje takových rozměrů jako ve 20. století. V provincii Ontario zkoumala řada výzkumníků téměř tisíc medvědů ledních a tato studie publikovaná v časopise Arctic Science ukázala, že mezi lety 1984–2009 klesla průměrná váha samce o 45 kg, samice o 31 kg. Kromě nižší tělesné hmotnosti mají medvědi i menší lebky. Pravděpodobným viníkem je měnící se klima (medvěd je zcela závislý na mořském ledě). Pokud se populace nachází v jižnějších oblastech, je očividně náchylnější na změnu svého prostředí.

Kůže, srst a tlapy

Medvědí kůže je černá a lépe tak vstřebává teplo, medvíďata mají kůži růžovou. Jeho srst má obvykle bílý vzhled, vlivem oxidace může však vypadat nažloutle, hnědě až šedě. Za bílým vzhledem srsti stojí optický jev (tzv. lom světla), ve skutečnosti je ale čirá (průhledná), chlupy jsou tedy bez pigmentu. Jeho kožešina je výborným izolačním materiálem, ledního medvěda lze proto jen těžko zachytit termovizí. Srst tvoří dvě vrstvy: hustá 5cm podsada a 15cm krycí pesíky, medvěda ochrání i před mrazy dosahujícími až −70 °C (běžně se ale v tak extrémních podmínkách nepohybuje). Hustota srsti se pohybuje od 1 000 do 1 500 chlupů na cm². Na mikroskopické úrovni je srst medvěda ledního tvořena mřížkou keratinu oddělenou izolačními vzduchovými kapsami.

Medvěd lední je tzv. ploskochodec (došlapuje na celou plochu chodidla). Má poměrně široké přední tlapy, na kterých mají samci výrazně dlouhé chlupy (43 cm i více). Ty přestávají růst po dovršení asi 14 let a pravděpodobně nosí známky vyspělosti, na které mohou reagovat i samice v případě výběru potenciálního partnera. Podobně důležitou roli hraje například lví hříva. Mohutné tlapy s plochou o průměru až 35 cm (30 cm přední, 35 cm zadní) jsou přizpůsobené k chůzi po sněhu; rozkládají hmotnost medvěda (podobně jako na nohou člověka) a chrání ho před zabořením se do sněhu. Účelné jsou také při plavání, prsty jsou do poloviny spojeny plovací blánou. Disponuje více než pěticentimetrovými drápy zespoda pokryté srstí, které jsou zakřivené, velmi ostré a podobně jako jeho zuby vyvinuté k uchopení kořisti, nebo k udržení se na kluzkém povrchu. Je schopný jednou tlapou uzvednout 100 kg, nebo pravděpodobně až 225 kg (např. tolik vážícího tuleně vyzvednout z vody na led). Podle některých studií je medvěd lední „pravák“ (na základě častého poranění na pravé přední končetině), podle jiných „levák“ (z některých pozorování vyplývá, že kořist udeří levou přední končetinou). S největší pravděpodobností však své přední tlapy používá zcela libovolně, a sice bez nějaké významné preference. Záleží pouze na situaci a tedy na důvodech souvisejících s ergonomií.